Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
26 27 28 29 30 31 1
Místní poplatky 2023
Plán svozu odpadů 2023
Program kina Choceň
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5
Drobečková navigace

Úvod > Obec > Památky v obci

Památky v obci

Malebnost půvabné české venkovské krajiny dotvářejí četné pomníky, pomníčky, památníky a obrázky, které dávají těm místům, kde stojí lyrický, produševnělý tón. Některé vznikaly před dávnými léty často zcela náhodně z vnitřní potřeby prostého venkovského lidu vyjádřit svoji víru a příslušnost k něčemu pěknému, posvátnému, neboť k tomu cítili oddanost a úctu. Jiné vznikaly jako trvalá připomínka něčeho, co se v místech událo a co si je třeba trvale připomínat a pamatovat.

Některé pomníčky a obrázky v krajině časem zcela zanikly a dnes již o nich víme jen ze zápisů kronik nebo z vyprávění pamětníků. Mnohé však přečkaly dobu jejich zakladatelů až do dnešních časů, i když většinou ztratily svůj původní církevní účel a pozměnily i svoji původní podobu. Všechny během staletí sešly, byly mnohokrát poškozeny a poničeny, ale přesto měly většinou to štěstí, že se vždy našel jejich obnovitel a pečovatel, který se jim věnoval a ony se uchovaly jako pamětníci až do dnešní doby.

I ve venkovské krajině naší obce Kostelecké Horky se nachází dodnes hned několik obrázků a pomníčků, které v ní jsou rozptýleny stejně jako místní chalupy v širokém okolí zdejších polí, lesů a luk. Další si pak našly své místo i ve výklencích štítů některých chalup zdejších usedlíků, jakožto rodoví patroni či ochránci domovů.

Pojďte a putujte s námi touto krajinou tak bohatě vyzdobenou těmito památkami, pojďte a poslyšte svědectví, která jsou s nimi spojena a jež se zachovala v kronikách či vyprávěních bývalých i současných pamětníků.

Obecní kříž v polích

Na východ od horní části naší obce uprostřed polí, ale u cesty, v místech, kde se kdysi křižovala cesta od Horek na okresní silnici s polní cestou od Bošína do Rájce, byl postaven vysoký dřevěný kříž s plechovým tělem Krista Pána. Tento kříž byl postaven v roce 1880 nákladem obce Horka proto, aby o křížových dnech bylo také na horecké půdě zastavení. Křížové dny, to byly církevní průvody - procesí, které se konaly na jaře v měsíci květnu, při kterých se obcházela pole a při jednotlivých zastávkách u několika křížů nebo obrázků se modlilo a orodovalo za požehnanou úrodu v tomto roce.

Po několika letech, v roce 1907 bylo nutno plechové tělo Krista Pána obnovit. Horecký rodák a umělecký zámečník pan František Kubíček z č.p. 28 vysekal z plechu podobu Krista Pána a pak jej choceňský lékař Dr. Tomek pro obec zdarma omaloval barvami. Tento rázovitý dřevěný kříž v majetku zdejší obce byl v těchto místech velmi vhodnou krajinnou ozdobou a na polní rovině u cesty s lesy v pozadí velmi dobře vynikal.

Když však po mnoha dalších letech byl již kříž chatrný a zašlý, nebyl již opravován, ale byl nahrazen křížem pískovcovým. Tento nový kříž byl zakoupen od kameníka Bečana v Kostelci nad Orlicí. Základnou kříže je pískovcový kvádr či deska široká 60 cm a vysoká 2 m. Na ní je pískovcový kříž s Panem Ježíšem, vysoký 120 cm. Na přední stěně základny, asi uprostřed je velkými písmeny nápis:

POCHVÁLEN BUĎ PAN JEŽÍŠ KRISTUS.

Na spodku základny je pak drobným písmem napsáno:

Postaven nákladem obce Horecké roku 1921.

Nový kříž v polích byl skořenským farářem důstojným pánem Janem Hnátkem slavnostně posvěcen o Horeckém posvícení dne 25. září roku 1921. Takovéto kříže, kterým se také říká Boží muka, byly dříve stavěny jako náhrobní pomníky na hřbitovech a v takovéto podobě se s nimi můžeme setkat téměř v každé dědině, neboť jsou v celých Čechách velmi rozšířené.

Zde v polích je však poměrně nízký, z dáli nevýrazný a tělo Krista Pána není na něm příliš dokonale vypracováno. Někdy v roce 1989 byla zdejší horecká pole v okolí kříže povážena slínem a potom všechna dohromady přeorána v jeden lán od zdejšího lesa až po Bošínský úvoz. Zanikly zde naráz všechny cesty v polích a pomník s křížem byl v něm zcela utopen a opuštěn. Když potom byla na okolním poli zaseta vysoká kukuřice, při její sklizni byl kříž z podstavce zemědělskou technikou sražen, odhozen na zem a poškozen. Poškozená horní část byla pak odtud odvezena, v dílně provrtána a pak spojena ocelovým šroubem a znovu usazena na místo. Po této opravě pak bylo kolem kříže postaveno nízké dřevěné oplocení.

Když si obec Kostelecké Horky v září roku 1992 připomínala 650 let od její první písemné zmínky, byla vpravo od tohoto kříže zasazená pamětní lípa.

Na konci roku 2000, když přicházelo nové tisíciletí, byla vlevo od tohoto kříže zasazená druhá, menší lípa.

Toto místo a tato cesta, kde se právě nacházíme, bývala kdysi před výstavbou okresní silnice hlavní příjezdovou cestou do horní části obce a nedaleko jen pár metrů odtud je místo, které bychom mohli nazvat nejvyšším bodem v katastru obce Kostelecké Horky a má polohu 335 m nadmořské výšky.

Obrázek u hájovny - Malý obrázek

Asi pět minut chůze od bývalé hájovny č.p. 52 v lese vlevo asi 10 m od cesty byla na buku ve výšce 2,5 m zavěšena dřevěná zasklená skříňka s plechovou stříškou. Ve skříňce byla kdysi soška Panny Marie Lurdské se dvěma andílky. V roce 1904 pořídili a zakoupili tuto sádrovou sošku společným nákladem lesní dělníci a dělnice z naší obce. Soška byla zakoupena v Hradci Králové a "dědeček Bednářů", jinak pan František Starý z č.p. 48, pro ni udělal skříňku. Pod skříňkou byla do buku přibita lucernička, dole pod ní klekátko, na které se v létě donášely květiny. Krátká pěšinka od cesty k buku byla vypískována a její okraje byly obloženy kobercem bělomechu a hustě osázeny smrčky. Každá z lesních dělnic sazeček si tam vsadila smrček. Zpředu byl vstup uzavřen dřevěnou brankou.

O obrázek pečovaly nejen lesní dělnice, ale i matka hajného Josefa Potštýnského, kteří v hájovně bydleli a obsluhovali bránu do lesa. Později, když se odstěhovali do Hájku, starali se o obrázek Luňákovi, kteří v hájovně bydleli.

Tento malý obrázek zde na okraji rozsáhlého lesa kosteleckých hrabat Kinských byl tedy zřízen, mohli bychom říci, jako jakýsi patron či ochránce lesních dělnic a dělníků nejen z Horek, ale i z okolních obcí Plchovice, Smetany a Číčové, kteří každodenně kolem něho docházeli do zdejších lesů za prací.

Tento velmi nenápadný malý obrázek se však stal v květnových dnech roku 1945 místem, kde bylo pohřbeno několik německých vojáků, kteří padli při přepadení německého vojenského transportu na silnici na nedaleké Skalce, a které sem druhý den pochovali dva horečtí občané. I když časem přestal být tento obrázek jako mnohé ostatní udržován, skříňka na buku, i když mnohokrát poškozená a vyrabována, přečkala zde až do roku 1990. Tehdy byla skříňka z buku horeckým sousedem Antonínem Ulrychem sejmuta, tehdejší nadlesní Jan Soukup dodal na opravu dubový kmínek z obecního lesa na nový sloupek. Kmínek na vlastní pile pořezal a umě ozdobil František Sedláček z Horek a nad skříňku zhotovil z plechu stříšku klempíř Jindřich Sejkora z Přestavlk.

Do skříňky zakoupil pan Ulrych novou sošku Panny Marie a na jaře roku 1991 ji spolu s Bohumírem Frankotou navrátili zpět do lesa. Skříňka se soškou od té doby není již na buku, ale na sloupku mezi cestou a bukem. Kolem sloupku pak byl navíc postaven laťkový plot. Všichni tuto opravu vykonali z nadšení, aniž by jim to někdo nařídil a ani neočekávali, že ji někdo ocení.

Krátce na to byly zdejší lesy státem navráceny rodině Kinských. Soška však byla v roce 1993 zcizena a místo ní sem byl dán papírový obrázek.

Dnes je les v okolí malého obrázku pokácen, vytěžen a obnoven. Buk, na kterém původně obrázek byl, stojí však nadále a má obvod kmene 270 cm a malý obrázek je viditelný již z dáli, téměř od bývalé hájovny.

Velký obrázek

Velký obrázek stojí asi v polovině lesní cesty z Horek do Svídnice, v panských lesích vlevo u cesty. Původní obrázek v tomto místě byl jenom dřevěný vysoký sloup, zelenou barvou natřený a na něm dřevěná čtyřboká skříňka pestře omalovaná. Ve skříňce byly na všech čtyřech stranách zaskleny papírové obrázky. Na přední straně k cestě byl obrázek Neposkvrněného početí Panny Marie, na zadní straně obrázek svatého Josefa, na straně k Horkám obrázek svatého Františka Serafinského a na straně ke Svídnici pak obrázek Jana Nepomuckého. Nad skříňkou byla pak šindelová stříška a na ní znak hrabat Kinských - tři vlčí zuby. Kolem sloupu byla dřevěná zahrádka.

O původu obrázku se vyprávěla pověst: Když okolní panští hajní - fořti nemohli sehnat a ulovit pro kostelecká hrabata potřebnou zvěř do kuchyně, pozvali si pokaždé výborného střelce z Horek "dědečka Frankotova". Ten byl nejen znamenitý znalec zvěře a střelec, ale byl to i velmi svérázný stařík s dobráckým vystupováním, neboť měl ve zvyku každému říkat: "i ty jeden konifére". Kdysi na počátku 19. století byl opět pozván na čekání a tu se mu v těch místech, kde je dnes velký obrázek, cosi přihodilo či zjevilo, co nechtěl nikdy nikomu říci a také nikdy nikomu neřekl. Zavěsil tam pak na strom svatý obrázek svého křestního patrona svatého Františka. Panští fořti tam pak roku 1825 onen dřevěný velký obrázek postavili.

V roce 1905 byl tento obrázek obnoven a změněn, a to zásluhou samotných kosteleckých hrabat Kinských. Místo dřevěného sloupu byl vyzděn čtyřhranný sloup z cihel vysoký tři metry a ukončený plechovou skříňkou, na níž je křížek. Pod stříškou jsou zaskleny nové obrázky týchž svatých jako na původním obrázku. V rozích podstavce velkého obrázku jsou při zemi zabudovány čtyři kamenné odsadníky.

Na přední straně podstavce byl nápis, jenž podával stručné dějiny obrázku:

Původně roku 1825 postavili: František Držmíšek, Josef Jäger, František Seguard, Jan Apfelběk. V r. 1905 znovuzřídila vysokorodá paní Žofie hraběnka Kinská roz. hraběnka Mensdorf - Poully.

Po roce 1948, když byly panské lesy znárodněny a zestátněny, byly obě slova "hraběnka" zamazány. Podobu a vzhled velkému obrázku dali nejspíše jeho zakladatelé, tehdejší panští lesní úředníci - nadlesní. František Seguard byl snad nadlesním v Přestavlkách a ostatní byli lesníky v sousedních revírech smetanském, čermenském a rájeckém. Na obrázek si dali podoby svých křestních patronů.

Velký obrázek byl vždy v majetku rodiny Kinských z Kostelce nad Orlicí, ale proč ho právě v těchto místech zřídili, není známo. Snad je k tomuto místu vázal nějaký osobní vztah či událost. V roce 1936 byly zdi obrázku natřeny olejovou barvou olivového odstínu a čtyři odsadníky v rozích byly nátěrem upraveny na způsob křemenáčů. Tento nátěr byl dosti dlouho na obrázku patrný. V dalších letech nebyly prováděny žádné změny, asi v roce 1975 horecký soused Jan Starý z č.p. 47 provedl nátěr a opravu skříňky, ve které se nacházely stále všechny čtyři původní papírové obrázky.

Asi v roce 1992 se okolní lesy i s velkým obrázkem vracejí zpět do majetku rodiny Kinských z Kostelce nad Orlicí.

Tento velký obrázek, jak se mu říká, zde uprostřed velkých lesů je pro každého okolo jdoucího především důležitým orientačním bodem. Když jej míjíte po pravé straně a jdete po rovné lesní cestě dál, dojdete za půl hodiny z lesa ven k bývalé horecké hájovně, kde dříve bývala brána do lesa a Horky máte již v dohledu. Podobně to také platí pro ty, kteří přicházejí od Brumbárova nebo od Svídnice. Tento velký obrázek je ještě navíc naprosto originální a nikde jinde se neopakuje zobrazení hned čtyř svatých křestních patronů a ochránců zdejší přírody.

Tak třeba zde zobrazený svatý František Serafinský byl nejen křestním patronem zakladatele obrázku nadlesního Františka Seguarda, ale po několik generací se toto jméno vyskytuje i u hrabat Kinských a Kinští v nedaleké Chocni v roce 1725 založili nový zděný kostel, zasvěcený rovněž svatému Františku Serafinskému. Svatý František z Assisi je považován za patrona a ochránce všech zvířátek a tak zde v lesním revíru je jeho vypodobení na správném místě.

Svatý Jan Nepomucký, který byl na protější straně Velkého obrázku, je považován za patrona vod a mostů. Na zobrazení svatého Jana Nepomuckého bývá většinou kněz v rochetě, s biretem, s pěti hvězdami kolem hlavy držící v náručí krucifix a případně ještě palmu, ta je symbolem vítězství. Pět hvězd zobrazuje jak pět ran Kristových tak pět liter slova - TACUI - (mlčel jsem). Svatý Jan Nepomucký je jediným světcem vedle Panny Marie, jehož svatost je znázorněna hvězdami. Zde v lesích jako ochránce vod bdí nad početnými prameny a potůčky, které ze zdejších lesů vytékají do Brodce a Tiché Orlice.

Zobrazení Panny Marie tento velký obrázek rovněž představuje, a to na čelní straně k cestě. Mariánské obrázky a sošky byly v době vzniku velkého obrázku v Čechách tak hojně zakládány a rozšířeny, že se dá hovořit o Mariánském kultu. Zde původně bylo vyobrazení Panny Marie stojící na měsíčku, na hlavě měla korunku a z rukou ji vyzařují zlaté paprsky. Toto vyobrazení znázorňuje dogma neposkvrněného početí Panny Marie.

Čtvrtý obrázek tohoto souboru byl trochu skryt na zadní straně u lesa a představoval svatého Josefa. Ten je považován za patrona tesařů, ochránce rodiny a pěstouna malého Pána Ježíše. Zde byl vyobrazen poněkud netradičně, s velbloudem a egyptskými pyramidami v pozadí. Tento obraz zobrazoval návrat svaté rodiny z Egypta do Nazareta, neboť skončilo jejich pronásledování židovským králem Herodesem.

Popsané obrázky byly malované na tuhém kartonu a přečkaly zde na místě všechny až do roku 1994, kdy je neznámý zlý člověk a neznaboh poničil a serval, takže byly zbytky odstraněny. Jako náhradu za ně sem dnes jsou alespoň dány papírové obrázky - srdce Ježíšovo a srdce Panny Marie, které sem dovezl arcivévoda Rudolf  Habsburg - Lothringen, belgický občan žijící ve Švýcarsku, host zdejší honitby.

Historie velkého obrázku, jeho obsahové vyjádření a umístění v přírodě a poblíž tolika obcí, pro které je známým místem v regionu, by si zasloužilo jeho obnovu do dřívější krásy.

Obrázek Šrajerův

Napravo od cesty z Horek na Podhůra před chalupou č.p. 38, dnes Šrajerovou, stojí ve stínu pěti krásných lip obrázek Panny Marie. Na dřevěném pěkně řezaném sloupě je připevněna dřevěná nabarvená skříňka a v ní kdysi byla dřevěná soška Panny Marie s Ježíškem oděná pláštíkem.

Tuto sošku koupila v roce 1871 paní Myšáková z Podhůr kdesi na pouti a tento obrázek zde postavili podhůrští sousedé společně. Stříšku pro sošku udělal dědeček Dostálů s Novohradským z Bošína. Kolem obrázku, když zde ještě nerostly tyto lípy, byla také dříve dřevěná zahrádka, ale její chatrné oplocení bylo později odstraněno a obrázek chránily vzrostlé lípy.

Obrázek stojí na obecním pozemku, ale veškerou péči o něj měla rodina Dostálova a dnes Šrajerova, a proto se mu dnes říká obrázek Šrajerův. V roce 1989 byla provedena oprava Šrajerova obrázku. Horečtí sousedé Jaroslav Mimra, Bohumír Frankota, František Sedláček a rodina Šrajerova pořídili zcela nový dubový sloupek, dali zhotovit novou skříňku a vybavili ji novou soškou Panny Marie, která je tam doposud. Takový ho dnes můžeme nalézt i dnes a doufejme, že i v dalších letech.

 

Žákův obrázek

Soused Josef Žák z č.p. 36 si postavil u chalupy na kraji pole při cestě přes obec pískovcový pomník v podobě skalní jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské. Pomník postavil na památku svého syna Františka Žáka, jenž za první světové války v ruské Jaroslavi v nemocnici dne 26. února 1916 ve svých 18 letech zemřel.

Sochu i pomník dodal kameník Koukal z Ústí nad Orlicí, železný plot kolem obrázku vyrobil zámečník Zeman v Chocni. Pomník má dole širokou podezdívku, na jejíž přední straně je vytesána palmová ratolest a upevněna lucerna. Na tomto podstavci stojí deskovitý hranol uměle rýhovaný, tu a tam ozdobený vytesanými a zeleně natřenými listy a květy, na vrcholku tělesa je umístěn kamenný křížek, tvarovaný tak jako by byl ze sukovitých větví vyroben. V přední stěně desky je vyhlouben výklenek, do výklenku je postavená soška Panny Marie Lurdské. Tato socha je vysoká 1 m. Panna Maria Lurdská je zde zobrazena jakoby vycházející ze skalní jeskyně v bílých dlouhých šatech, přes ramena má plášť, obě ruce sepjaté, přes pravou ruku růženec. Plavé dlouhé vlasy ji splývají přes ramena na plášť.

Výklenek je zasklen průhledným sklem v dřevěném nahoře zaobleném rámu. Dole vpravo před pomníkem je černá břidlicová tabulka a v ní je vyryt nahoře křížek mezi dvěma větvičkami a pod ním dlouhý sedmiřádkový nápis:

Tato památka se věnuje ke cti a chvále

neposkvrněnému početí blahoslavené

Panny Marie v době války, ve které položil

svůj život náš milý, nezapomenutelný syn a

bratr František Žák v 18. roce věku svého

i za ostatní vojíny padlé z naší osady.

P.L. 1918 P.

Ještě před koncem první světové války byl obrázek postaven a dne 30. června 1918 tento obrázek posvětil tehdejší skořenský pan farář Jan Hnátek. Soused Josef Žák nechal postavit obrázek tak, že vzhlíží směrem k východu, tam kde zahynul jeho jediný syn. To, aby rodina doma nechala postavit za padlého vojína památník a to ihned, ještě v době světové války, je ukázkou veliké rodičovské lásky.

Josef Žák, který nechal pomník vystavět na způsob Mariánského obrázku, byl velmi horlivým organizátorem procesí při křížových dnech či do Králík na horu Matky Boží. V té době, na počátku století byly mariánské pouti značně rozšířené a oblíbené. Snad mu tento obrázek doma alespoň připomínal nejslavnější evropské poutní místo, Lurdy. V roce 1918, když jej dal postavit, uplynulo 60 let od Lurdských zjevení, která se konala od 11. do 25. března 1858.

Dnes je tento mariánský obrázek v majetku rodiny Ulrychovy z Horek, je velmi pečlivě udržován v původním stavu tak jak byl postaven, pouze oplocení zahrádky před ním bylo rozšířeno.

Okolo něho je po celý rok stále něco kvetoucího pro jeho zkrášlení a kolem něho po celý den procházejí a projíždějí místní občané, takže je snad ze všech zdejších obrázků ten nejnavštěvovanější. Mnozí však možná ani netuší, jakou památku právě minuli.

Starýho lípa, Starýho obrázek

Asi pět minut chůze od chalupy č.p. 12 na Řadovech u cesty na rohu pole, kde se v minulosti křižovalo celkem šest polních cest, byl postaven sloup se zasklenou skříňkou a soškou Panny Marie "Pomocnice křesťanů". Tento obrázek zde byl postaven roku 1882 nákladem souseda Antonína Starého z č.p. 12.

Soška Panny Marie byla z pálené hlíny, dokonale omalována a rodina Starých ji zakoupila v Praze v Křesťanské akademii. Dub na sloupek daroval tehdejší smetanský pan lesní Jindřich Eckert. Dubový sloupek opracovali, dřevěnou skříňku a vyřezávaný plot kolem vyrobili, jak se tenkrát říkávalo "bednářovi mužští", Josef Starý a jeho syn František Starý z č.p. 48.

Časem však dřevěná skříňka pohnila a byla nahrazena plechovou, kterou vyrobil klempíř Tomek z Chocně a ta je tam doposud. Jan Dostál z Podhůr dělával občas nátěry obrázku a tehdejší horecký kovář Jan Novohradský vyrobil podpěrné kování pod skříňku a držák lucerny. V roce 1912 bylo místo dřevěného oplocení kolem obrázku dáno drátěné oplocení.

Soška Panny Marie byla velmi pěkná, štíhlá, dokonale vyhotovená a oděná byla do bílého roucha přepásaného rudým pásem. Na ramenou měla modrý plášť, ruce skloněny a rozepjaty, jakoby k objetí prosících. U nohou jí klečeli dva andílci.

Dubový sloup se skříňkou byl vysoký čtyři metry, na přední straně nahoře měl vyřezaný letopočet 1882 a asi v polovici byl zasazen držák lucerny. Skříňka je hranolovitá, vpředu je zasklená a má sedlovou stříšku, jejíž okraje jsou oroubeny zubovým lemem, vrchol stříšky je ozdoben křížkem.

O několik let později byla za Starýho obrázkem zasazena lípa. Její semínko pochází z mateřského stromu lípy malolisté od bošínské obory a vyklíčilo zde v roce 1892. Jako jednoroční sazeničku ji tam odtud donesl Stáňa Starý z č.p. 12, a když v domácí zahrádce povyrostla, byla vysazena za obrázek. Starýho lípa je tedy o deset let mladší, než Starýho obrázek z roku 1882.

U tohoto obrázku se v úterý o křížových dnech vždy konalo druhé zastavení procesí, které orodovalo za požehnanou úrodu.

Když se v roce 1935 u nás pořádala obecní slavnost na oslavu presidenta T. G. Masaryka, který se dožil 85 let, pořádala se tato slavnost na poli před tímto obrázkem a byla zakončena zapálením hranice. To se opakovalo i v dalších letech a stalo se pak tradicí, že se zde poslední den v dubnu pálí čarodějnice, jejichž tradice trvá doposud.

V prosinci roku 1949 vyvrátil a zlomil velmi silný vítr sloupek obrázku a ten se povalil na lípu. Stále původní soška byla trochu poškozena, ale byla i nadále ponechána ve skříňce, která pak byla na počátku roku 1950 zavěšena na kmen lípy a pod skříňku byla upevněna lucernička.

Lípa se časem rozrostla a zmohutněla tak, že zde tvoří významný krajinný prvek a v širokém okolí není podobného stromu. Její mohutné větve se z kmene stáčejí obloukem k zemi, takže protilehlé vždy vytvářejí jakoby podobu srdce. Na konci června a v červenci, když tato lípa kvete, dají se její léčivé květy trhat ze země a pod širokými větvemi v jejich stínu vznikne jakoby kaplička či chrám s lavičkou, kde se dá v klidu posedět a rozjímat.

Když se po čase  již nekonaly májové křížové dny, byl tento obrázek alespoň místem, kde se v květnových dnech konaly podvečerní májové modlitby a zpěvy, které zde kdysi vedla paní Marie Mimrová z č.p. 9 a po ní paní Lidmila Jetlebová z č.p. 18. Tyto májové se zde konaly až do roku 1995.

Ne však všichni zde kolemjdoucí byli a jsou nakloněni přízni obrázků a podobných památek, zvláště pak na místě trochu odlehlém jako je Starýho lípa či obrázek. S politováním je nutno říci, že původní soška byla v létě roku 1993 po 110 letech odcizena, stejně jako sošky v okolních obrázcích. Snad to bylo vandalství, možná že i touha zbohatnout na zcizené památce. Nějaký čas pak byla skříňka prázdná, pak sem byl dán obrázek Panny Marie s Ježíškem, který věnovala řádová sestra Belarmína, zdejší rodačka z č.p. 9.

I když se zde májové pobožnosti ani křížové dny již dávno nekonají, ani se zde již dávno nekonají nástupní shromáždění procesí před putováním na Horu Matky Boží u Králík, které odtud pořádal pro místní věřící Josef Žák z č.p. 36, je Starýho lípa a obrázek dodnes součásti života v obci a to především díky své nádherné poloze. Je to místo ze všech stran otevřené slunci, ale i větru. Je to místo dalekého rozhledu od Chocně přes údolí Tiché Orlice až po Čermnou nad Orlicí a Šachov. Je to místo, odkud můžete spatřit obrysy vzdálených vrcholů hor Sněžky nebo Velké Deštné.

Toto místo si mladí v naší obci vybrali jako nejvhodnější pro tradiční pálení ohně - čarodějnic, pro sledování a odpalování novoročních rachejtlí a petard a pro vybudování sportovně rekreačního areálu.

Starýho obrázek byl vždy v majetku a péči rodiny Starých z č.p. 12. Tato péče spočívá nejenom v jeho udržování, ale především v jeho stálém okrašlování a donášce čerstvých květin.

Lavička pod lípou bývala zde zřejmě pro odpočinek pocestných a kolemjdoucích, lavička zde pod lípou bývala a je i dnes občas romantickým místem skrytých dostaveníček zamilovaných.

Dnes má lípa ve výšce 1,5 m obvod kmene 330 cm, mohutná koruna větví nad zemí vytváří kolo o průměru 20 m a výška stromu dosahuje 28 m.

Obrázek Roušavýho

Tento obrázek stál u polní cesty, která vede z Horek k Bošínu nad úvozem a nedaleko č.p. 14, chalupy tehdy souseda Roušavého. Tehdy stál na protější straně úvozu dub a na něm jednoduchá otevřená skříňka s nalepeným obrázkem Panny Marie.

Byla tam snad dána proto, že pod dubem prý zemřel nějaký neznámý a opuštěný vysloužilý voják či spíše žebrák. Mělo se to stát, když po prohrané bitvě u Hradce Králové dne 3. července 1866 krajem prchala poražená rakouská vojska na Moravu. Tento opuštěný žebrák byl zde zřejmě také pochován a z piety byla na dub skříňka zřízena.

Když dub sešel, neboť do něho uhodil blesk a bylo nutno jej pokácet, postavil tam soused Roušavý v roce 1887 nový sloupek se zasklenou plechovou skříňkou. Do skříňky koupila rodina Roušavých ve Vídni sádrovou sošku a ta byla do skříňky vystavena.

Soška zobrazovala Pannu Marii, jak stojí na oblaku. Na hlavě měla korunku a bílý závoj, na těle červené roucho a na něm modrý plášť. Na levé ruce chovala Ježíška s korunkou na hlavě držícího v ruce zlatou kouli. V pravé ruce Panna Maria držela zlaté žezlo jako královna. Po obou stranách tohoto sloupu s obrázkem pak byly zasazeny dvě lípy.

V úterý o křížových dnech bylo u tohoto obrázku třetí zastavení na horecké půdě. Po něm šel průvod do bošínské kapličky svaté Filomény, v níž se konala mše svatá - místní občané prý pak většinou procesí opustili - a čtvrté zastavení bylo za Bošínem v polích u obrázku Novotnýho.

Obrázek však časem přestal být udržován a asi koncem 20. století zanikl. Zanikla i úvozová cesta kolem něj, která byla zasypána odpadem a zanikly i okolní lípy kolem bývalého obrázku. Dnes již jen staří pamětníci vědí, kde tento obrázek stál. Zanikl i obrázek Novotnýho v polích mezi Bošínem a Skořenicemi.

Horecká kaplička - zvonička

Kdysi snad stával uprostřed obecní návsi vysoký dřevěný kříž pod lípou, jak je vyobrazeno a doloženo na staré obecní pečeti a obecním razítku. V roce 1860 tehdejší obecní představený Josef Prokeš z č.p. 1 a tehdejší radní se usnesli, že místo kříže zde bude obcí vystavěna kaplička se zvonem tak, jak jest to i v jiných obcích.

Podle zápisu ve staré obecní knize byla pořízena nákladem 284 zl 64 kr, z toho stavba stála 147 zl 14 kr, 16 zl kříž a 121 zl 50 kr zvonek. Sousedé horečtí věnovali na stavbu 123 zl 20 kr, ostatek doplatila obec.

Tato kaplička je hranolovitá stavba z kamene a cihel se čtvercovou základnou 2 x 2 m a je vysoká asi 5 m. Sedlová střecha byla původně šindelová, nyní je tašková a na jejím předním štítu je dřevěný křížek. Na přední severní straně zvoničky je ve výklenku připevněn litinový kříž vysoký 1,2 m natřený černou barvou a s oválnou tabulkou, na které je nápis:

Považ lidské

stvoření co trpěl

Kristus věrný pro

tvé vykoupení, abys mohl

někdy v nebesích se

s ním radovati

Nákladem počestné

obce Horecké

Léta Páně

1860.

Nad tímto výklenkem pod stříškou je otvor, ve kterém je zavěšený zvon, jimž se zvonilo klekání, poledne nebo umíráčkem při slavnostech a pohřbech. Na zadní straně kapličky jsou dvířka a malý prostor pro zvoníka, do něhož visí od zvonu provaz. Kolem kapličky byla z počátku oplocená zahrádka s vrátky. Venkovní fasáda kapličky byla původně čistě hladce omítnutá a nabílená a v této podobě obci sloužila až do počátku 20. století. V roce 1907 byla zvonička nákladem obce opravena a v jejím okolí bylo vysázeno několik lip.

Během první světové války byly z nařízení vojenského stavebního oddělení v Litoměřicích zvony v Čechách rekvírovány pro vojenské účely. V listopadu roku 1917 nařídilo odebrati zvonek z horecké zvoničky. Avšak v noci z 21. na 22. listopadu 1917 zvonek ze zvoničky zmizel. Tehdejší starosta obce Jan Prokop byl několikrát v roce 1918 vyslýchán u okresního hejtmanství, ale pachatel se nezjistil. Říkalo se, že snad potulní cikáni zvonek odnesli. Zvonek však byl zakopán v poli, kam jej ukryli sousedé mlynář František Sedláček a Václav Kopřiva. Po pádu rakouské říše, již 2. listopadu 1918 bylo zase tímto zvonem vyzváněno. Tento starý původní zvon vážil bez ocelového srdce 38 kg. Kdo zvonek odlil, není zaznamenáno, ani na zvonu samém nebylo nic označeno. Na jedné straně zvonku byl odlit obraz Nanebevzetí Panny Marie a na protilehlé straně Pán Ježíš na kříži a pod křížem na jedné straně Panna Maria a po druhé straně svatý Jan. Nad obrazy byl dokola bohatě zdobený pás a pod ním nápis:

Nákladem obce Horká léta páně 1860.

Zvon nebyl pojmenován po některém svatém, jak je u zvonů zvykem, ale byl zřejmě zasvěcen svému obrazu - Nanebevzetí Panny Marie. Tento svátek připadá na den 15. srpna a v ten den se na Horkách vždy slavila pouť. I když název obce Horka byl na zvonu poněkud pozměněn na Horká, byl jinak zvon dokonalý, ozdoby na něm byly pěkně provedeny a měl lahodný jasný hlas.

Jak už to v životě bývá, nic netrvá věčně a co se státi má, to se určitě stane. Tak jednoho zimního dne roku 1936 zvon na horecké zvoničce při zvonění pukl - na jeho spodní hraně se ho část odlomila. Tehdejší zvoník František Syrový to velmi těžce nesl a požádal o uvolnění z funkce zvoníka, kterou vykonával téměř 20 let. Sousedé zvon sundali, mlynář František Sedláček se snažil vybroušením prasklý zvon opravit, ale shledali, že je to marné. Zvon nebyl po zavěšení vyvážený a jeho hlas byl křaplavý. Proto se tehdejší obecní zastupitelstvo v obci Horka v květnu roku 1936 usneslo zakoupit zvon nový, a že se na zaplacení použijí peníze občanů uložené ve skořenské kampeličce.

Dodávku nového zvonu zadalo zvonařské firmě v Brně a bylo smluveno, že starý poškozený zvon firma vykoupí a převezme na protiúčet a ten nový že bude o stejné váze. Nový zvon dodala továrna již 25. srpna 1936 a byl odeslán dráhou do železniční stanice Choceň. Celkem se srdcem vážil 43 kg. Nový horecký zvon byl zasvěcen svatému Václavu snad proto, že na svátek tohoto zemského patrona se na Horkách vždy slavilo posvícení. Na zvonu byl obraz svatého Václava, pod obrazem nápis:

"Nedej zahynouti nám ani budoucím".

Pod nápisem byl letopočet 1936. Nad obrazem byl ozdobný pás a nad ním nápis:

"Ulil R. Manoušek v Brně".

Za jeden kilogram nového zvonu si továrna účtovala 20 Kčs, za jeden kilogram zvonoviny ze starého zvonu bylo obci odečteno 7 Kčs. Celkem bylo továrně za zvon s příslušenstvím zaplaceno 838,15 Kčs, oprava kapličky a oplocení stálo 514 Kčs a s dalšími náklady na dopravu, hudebníky a celou oslavu činily výlohy obce 1 463,55 Kčs.

Obecní zastupitelstvo se na počátku září 1936 usneslo, že nový zvonek, který nese obraz svatého Václava, bude na jeho svátek 28. září slavnostně vysvěcen a zavěšen. Zároveň se usneslo, že do té doby bude opravena a vybílena kaplička a zbudován kolem ní nový plot. K posvěcení zvonku byl požádán skořenský pan farář d. p. Karel Stehlík. V tom roce připadal svátek svatého Václava na pondělí.

A tak na svátek svatého Václava knížete a patrona naší vlasti prožívala naše obec významnou slavnost.

V pondělí po Horeckém posvícení odpoledne se shromáždili ve velkém počtu občané, mládež, drůžičky malé, ale i velké dívky v národních krojích a mnoho dalších hostů z okolních vesnic. Dostavil se pan farář ze Skořenic, sbor kostelních zpěváků a hudebníci z Koldína. Průvod se seřadil na dvoře č.p. 21 u Jana Sedláčka. Ověnčený zvonek, obklopený malými drůžičkami byl vezen na voze v průvodu s hudbou až k pěkně ozdobené kapličce a tam byl postaven na připravené lešení. Sbor kostelních zpěváků nejprve procítěně zazpíval "Večerní zvony". Pak světitel v pěkné promluvě vysvětlil význam zvonu a celé slavnosti a zvon posvětil. Zpěváci zapěli "Svatý Václave" a posvěcený zvon byl při tom sousedy vytažen nahoru a na zvoničce zavěšen. Za mládež poděkovala světiteli našeho zvonku Lidmila Stará z č.p. 12. Po ukončeném obřadu u kapličky se odebrali přítomní k vedlejšímu pomníku padlých, kde se při prvním zvonění novým zvonem společně pomodlili za naše padlé vojíny. Nakonec pak hudebníci zahráli naši národní hymnu "Kde domov můj" a slavnost byla ukončena.

Avšak tento nový zvonek z naší kapličky pořízený v roce 1936 stihl smutný osud za druhé světové války, když byl dne 7. dubna roku 1942 úředně na rozkaz odvezen. Po válce se marně po něm pátralo a nebyl nikdy dohledán.

Nový, po válce zvolený Místní národní výbor, rozhodl pořídit na kapličku zvon nový. Byl požádán choceňský pan děkan důstojný pán František Beneš, tehdy též administrátor farnosti skořenské (skořenský farář Karel Stehlík dne 30. prosince1946 zemřel), aby zvonek prostřednictvím Chrámového družstva v Pelhřimově objednal. Objednávka na nový horecký zvon byla sjednána s továrnou "Kovolit" R. Manoušek a spol., slevárna kovů v České u Brna. Továrna nový zvonek dodala 21. listopadu 1947. Tento nový zvon váží 48 kg. Na jedné straně je nápis: "Svatý Václav“ a "Nedej zahynout nám ni budoucím." Na druhé straně je nápis "Nákladem občanů v Kosteleckých Horách". Nápis je tedy opět chybně, namísto v Horkách je v Horách.

Před zavěšením nového, již třetího zvonu, byla domácími zedníky zvonička zdarma opravena a obílena. Rovněž kříž a nápis na něm zdarma natřel zdejší natěrač. Další občané a mládež kapličku připravili ke slavnosti a ozdobili ji. Zvonek byl posvěcen na první adventní neděli dne 30. listopadu 1947 ve 3 hodiny odpoledne. Světitelem byl choceňský pan děkan František Beneš. Ke slavnosti byl pozván sbor skořenských chrámových zpěváků s panem Kaňkou. Dostavil se celý Místní národní výbor, místní občané, hasiči a četní hosté z okolí. Slavnost zahájil sbor zpěváků, po nich přednesli básně žákyně místní školy Marie Šrajerová a Marie Frankotová. Světitel, důstojný pan děkan Beneš ve velmi krásné promluvě vylíčil historii horeckých zvonů, jejich význam a účel pro obec a poděkoval občanům, kteří se jakýmkoliv způsobem na pořízení zvonů a tuto oslavu zasloužili. Po ukončení jeho promluvy přednesl báseň Bohumír Myšák, důstojný pan děkan zvonek posvětil. Poté sousedé zavěsili zvon na kapličku a zpěváci zapěli chorál "Svatý Václave". Poté se horecký zvonek opět poprvé rozezněl a všichni zazpívali s nadšením naší národní hymnu. Slavnost ukončil předseda Místního národního výboru Julius Šponar, který poděkoval panu děkanovi, zpěvákům a hasičskému sboru za účast a slavnost byla ukončena. Přestože byl podzimní sychravý den, slavnost byla velmi zdařilá a všechny přítomné hřálo u srdce, že Horka už zase mají svůj zvon.

Za nový zvonek činily výlohy továrně v Brně 5 892,50 Kčs, ostatní výlohy na dopravu a slavnost 471 Kčs, celkem tedy 6 363,50 Kčs. Náklady se uhradily ze sbírky od občanů 2 050 Kčs a z nájmu za honitbu 4 300 Kčs. Chybějících 13,50 Kčs doplatil ze svého pan Josef Ulrych z č.p. 36, který byl v té době pokladníkem nově obnoveného Místního národního výboru v Kosteleckých Horkách.

Další oprava zvoničky byla provedena místními zedníky v roce 1966. Byla opravena střecha a její spodní podhled a dále původní venkovní vápenná omítka byla nahrazena novou, v té době módní tvrdou škrábanou břízolitovou šedé barvy se žlutavým pruhem nahoře. V této podobě zvonička dočkala až do dnešních dnů, pouze okolní vzrostlé lípy byly odstraněny.

Pomník padlých v návsi

Pomník padlých v první světové válce stojí v návsi u silnice před chalupou č.p. 27 Dostálovou, dříve Prokešovou. Podnět k postavení pomníku padlým podal horecký rodák d. p. František Starý z č.p. 12 v roce 1920. Vysvětlil občanům, že postavit v obci pomník padlým spoluobčanům je projevem vděčnosti těm, kteří ve válce padli, ale i projevem díků těch, kteří se z války šťastně navrátili domů. Zřízení pomníku dále pak dělá čest celé obci, neboť se jedná o významné místo a svědčí o pokrokovém smýšlení zdejších obyvatel. Návrh na stavbu pomníku byl občany i zastupiteli přijat. Důstojný pán František Starý pak předal občanům a představeným obce návrh na tento pomník, který vypracoval jeho bratr stavitel Stanislav Starý. Tento návrh spočíval na myšlence pomníku, jenž by připomínal nejen zdejší padlé občany, ale i vznik samostatného státu a svatováclavskou tradici jako symbol Českého státu. Zároveň navrhnul pro jeho místo Sládkovu březinu při cestě přes obec. Obecní zastupitelstvo však rozhodlo o zcela jiném místě a zcela jiné podobě tohoto pomníku. Pro pomník bylo vybráno místo v návsi mezi hasičským skladištěm a Prokešovou zahrádkou. Pomník je vyroben z hořického pískovce a pro obec jej vyrobil kameník Jan Bečan z Kostelce nad Orlicí, jenž zaměstnával akademického sochaře Josefa Kemra, který mu pomáhal. Pomník trochu připomíná znak Slovenska - tři vrcholy a uprostřed kříž.

Výška celého pomníku je 3,2 m. Na střední desce pomníku jsou v porcelánu fotografie našich padlých a nezvěstných občanů, celkem 18. U každého je jméno, a pokud je známo, i datum úmrtí. Nad podobenkami nahoře je nápis: Věnováno našim hrdinům, obětem světové války. Dole pod nimi je nápis: Našich drahých vzpomínejme, v paměti je zachovejme! Nad střední deskou je štíhlý kamenný kříž ozdobený holubicí s růží, ratolestí a stuhou.

Pomník byl postaven na počátku května 1921 a dne 5. června 1921 jej kostelecký pan děkan Antonín Kaška za velké účasti lidu posvětil. Na stavbu pomníku padlých byla v obci pořádána dobrovolná sbírka a mládež sehrála divadelní představení, ze kterého výtěžek věnovala na stavbu pomníku. Výdaje na stavbu pomníku činily 8 880 Kč, z darů a sbírek bylo získáno 9 380 Kč. I když tento Horecký pomník je věnován pouze památce místních padlých a vznik Československé republiky nepřipomíná, je od té doby místem, kde se při slavnostních příležitostech a výročích pokládají kytice a věnce. Zdaleka ne v každé okolní obci byl takovýto pomník zřízen a naše obec byla mezi prvními, která jej vystavěla.

V roce 2005 byl pomník padlých restaurován. Povrch pomníku byl očištěn od mechu a řas, kříž byl vyspraven tmelením a byly obnoveny fotografie a nápisy. Celý pomník pak byl napuštěn ochranným nátěrem. Práce provedl vysokomýtský restaurátor Luděk Špatenka nákladem 34 000 Kč. Ze sbírky od občanů bylo vybráno 5 468 Kč, zbytek uhradil obecní úřad.

Pomník - lesní hrob v lese Bartoňka

V lese zvaném Bartoňka, poblíž potůčku, který zde protéká z Mlýnského rybníka do rybníka Mnichovec, je nenápadný lesní hrob. Tento hrob je místem, kde byl pochován v květnových dnech roku 1945 německý občan Robert Klakow. Zde v Kosteleckých Horkách tak daleko od jeho domova byla předčasně ukončena jeho životní cesta.

Robert Klakow se narodil 8. srpna 1898 v Netzbruchu v kraji Friedeberg v Německu. Tento rodilý němec s polským jménem získal ještě před první světovou válkou americké občanství. Za druhé světové války do německé armády nikdy povolán nebyl pro nespolehlivost a protihitlerovské smýšlení. V roce 1944 byl povolán do Tothovy stavební organizace a pracoval v Polsku. Při ústupu z Polska v dubnu 1945 se Tothova pracovní jednotka dostala do Borohrádku. Z této organizace se mu podařilo 5. května uprchnout až do Horek, kde se do 10. května ukrýval. Toho dne byl místními ruskými partyzány odhalen a zajat. Dle rozkazu velitele projíždějící Rudé armády, měl být odveden a předán starostovi obce. Tam však již nikdy nedošel, cestou byl "při útěku zastřelen" a později místními občany v tomto místě pochován.

Po válce jeho hrob několikrát navštívila jeho rodina, zejména syn Peter Klakow, který žil v Postupimi a pracoval zde jako učitel a inspektor. Zásluhu na zachování tohoto hrobu má zejména horecký řídící učitel Josef Rozum, profesor Kosteleckého gymnázia a pozdější školní inspektor Ladislav Šmíd, který v dobách po válce rodině Klakow k návštěvám dopomáhal. Dnes je místo tohoto hrobu označeno tabulkou na kmeni již skáceného smrku. V kmeni smrku jsou již zarostlé měděné tabulky s křížem a jménem Roberta Klakowa, které zde umístili jeho příbuzní. Hrob je obložen křemičitými kameny a hustě osázen brčálem a konvalinkami, které zde v lesním prostředí dobře prospívají a kvetou právě v květnových dnech. U hlavy hrobu a u paty hrobu jsou položeny velké ploché kameny, které sem zřejmě pozůstalí dovezli z rodného Německa.

Pomník na Kroužkách

Pomník připomíná doposud nezahojené neštěstí, které se zde událo v noci dne 30. října 1974, a které vzrušilo celou obec a okolí, a které je výstrahou a mementem pro všechny, kteří zacházejí se střelnou zbraní.

Myslivci Karel Luňák z Horek a Pavel Kubec ze Smetany si večer vyšli na čekanou na černou zvěř. Přestože oba byli z jednoho sdružení, navzájem o sobě nevěděli, že půjdou na lov do stejného místa. Pavel Kubec čekal na palouku pod Šrajerovými. Karel Luňák přicházel asi po cestě od Hlaváčkových, která je z jedné strany skrytá břehem a kopcem a z druhé dubovou alejí a vede rovněž na tento palouk. Pavel Kubec v domnění, že se blíží černá vystřelil a smrtelně zranil Karla Luňáka. Ustrašený pak přiběhl ke Šrajerovým, prosil o obvazy a auto, aby poraněného odvezli do nemocnice. Karel Šrajer se Stanislavem Kroulíkem po dlouhém hledání přijeli na místo, kde již jako první spatřila hrůzný obraz paní Marie Šrajerová: Karel Luňák mrtvý a opodál i Pavel Kubec, který v zoufalství nad smrtí svého kamaráda se z vlastní pušky zastřelil.

Karel Luňák, nar.1936, tehdy 38-letý, zanechal po sobě dvě děti a manželku, byl pohřben ve Skořenicích dne 6. listopadu 1974

Pavel Kubec, nar. 1952, tehdy 22-letý, zanechal po sobě malou dceru a manželku, byl pohřben dne 8. listopadu 1974 v Pardubicích.

Na místě, kde byla nalezena jejich těla, byly postaveny nejprve dva kříže z březových větví. Dnes je zde dřevěné oplocení kolem starého pískovcového podstavce, snad z nějakého zrušeného pomníku na hřbitově a na něm jsou připevněny betonové dlaždice se jmény a letopočty obou zahynulých.

Pomník u hájovny Růžovec

Na pravém okraji silnice ze Smetany do Číčové, na místě, kde protéká pod silnicí lesní potůček, stojí na břehu mohutný staletý dub. Kdysi, asi do roku 1970, na něm byla dřevěná skříňka se stříškou a v ní obrázek anděla, vznášejícího se nad koňským spřežením. Snad to měl být nějaký svatý patron formanů. Byl sem zřejmě dán někdy po roce 1912, když se tato silnice z Chocně do Borohrádku stavěla. Dnes již zde tento obrázek není, zanikl. Místo pro tento obrázek nebylo však jen tak nahodile vybráno, v tomto úseku silnice bylo v nedávné minulosti, ale i současnosti místem velmi častých dopravních nehod.

Svědčí o tom i tabulka, která je zde dnes. Dole na kmeni mohutného dubu je černá tabulka s nápisem:

Na tomto místě zemřeli dne 22. 7. 2000

Jaromír Marek 23 let.

Libor Václavík 24 let.

Dole pod tabulkou jsou položeny umělé květiny a hřbitovní svícen. Tento pomník připomíná tragickou dopravní nehodu, která se zde na místě stala, a při které zahynuli dva mladí lidé z nedaleké vesnice.

Smírčí kříže v lesích

Smírčí kříže, stejně jako pomníky a památníky v naší krajině jsou kamennými svědky dávných událostí. Zpravidla stojí na místech, kde se stalo neštěstí, či někdo zahynul násilnou smrtí. Postavení smírčího kříže pak bylo jedním z výrazů pokání a usmíření stran.

V katastru naší obce Kostelecké Horky a v jejím blízkém okolí se doposud zachovalo hned několik těchto kamenných křížů, které jsou však vzhledem k velikosti katastru obce od sebe velmi vzdálené.

Kamenný kříž "Na skalce u Rájce"

Tento smírčí kříž je u Horek nejblíže a je ze všech zdejších nejznámější a také nejdostupnější. Je také dosti často popisován v různých publikacích a turistických průvodcích. Nalezneme jej kousek od silnice za křižovatkou od Horek do Skořenic. Cesta, vedle které kříž stojí, je cestou hraniční se sousední obcí Rájec a dnes je za cestou, tedy v Rájci.

Kříž je 1 m vysoký, na přední straně má vyrytý dvouramenný kříž a letopočet 1714. Záznamy a pověsti o něm praví, že kříž je památkou na nešťastnou a nenaplněnou lásku. Služka z Horek sloužící v Rájci byla na Horkách na přástkách. Když se v noci vracela po této lesní cestě do Rájce, uviděla prý na tomto místě bílé strašidlo, jak se válelo po zemi. Kurážná dívka se však nezalekla, praštila strašidlo předlicí a utíkala domů. Strašidlo prý vykřiklo, zasténalo a ztichlo. Ráno se její hospodář sháněl po čeledínu a pověděl, že jí šel naproti, tu ona vyprávěla, co se jí v noci přihodilo. Šli na místo a našli tam čeledína mrtvého. Proto tam byl postaven tento kříž.

Říká se, že kdo v onom lese ukousne smrkovou větvičku a položí ji na kříž, že ho nebudou bolet zuby. Tuto pověst použil choceňský kantor a spisovatel Emanuel Kosina a vylíčil ji v knize "Památná Homol" jako povídku Tragický příběh z doby pobělohorské.

Bartoňův kříž

Bartoňův kříž stojí v lese při hranicích s obcí Čermná nad Orlicí. Tudy kdysi vedla cesta z Horek do Čermné a z Čermné do Kostelce nad Orlicí. Kříž je vysoký 1 m, ramena mají šířku 80 cm. Váže se k němu pověst, že tudy jel řezník s povozem taženým býkem. Býk se tu splašil a řezníka zabil.

Proto je na čelní straně kříže vytesána řeznická sekera, nad ní je vyryt kříž. Tento kříž je zřejmě ze všech zdejších nejstarší, připomíná se, že k tomu mohlo dojít před rokem 1590, kdy je v kupní smlouvě pana Heřmana z Bubna u vsi Číčové uveden jeden usedlík jako sirotek po nebožtíkovi Bartoňovi.

Kamenné kříže u Brumbárova:

Pavlův kříž

Stojí v lese poblíž velkého obrázku asi 10 kroků nalevo od cesty, která vede do osady Brumbárova. Kříž je vysoký 1 m, uprostřed má úzká ramena. Není na něm žádný letopočet ani jiné znamení. Asi 50 metrů po cestě dále je druhý malý kříž podobný spíše pískovcovému balvanu, neboť je bez ramen. V přední straně má vyrytý dvouramenný kříž a říká se mu "Hermanův kříž". Proč jsou tyto kříže takto pojmenovány, se dnes neví. Snad se tak jmenovali nešťastníci, kteří zde zahynuli. Vypravuje se, že v oněch místech na sebe stříleli myslivecký mládenec a pytlák a oba se zastřelili. Také se vypráví, že zde měli souboj hraběcí sluhové a jeden byl zabit.

Kdy se tak mělo stát, a kde jsou pohřbení, se nedochovalo.

Michalcův kříž

Při okresní silnici ze Smetany k Růžovci byl za příkopem na okraji lesa zasazen plochý kámen s vyrytým reliéfem kříže. Tento kříž stával prý dále za polem, až u luk, kterým se říká na rybníkách. Později byl přesazen na druhý okraj pole k lesu. Kříž dala prý postavit žena po zabitém hospodáři, kterého zde zabil býk.

Pozdější majitel Michalcova pole kříž znovu přemístil za silnici na okraj panské boroviny. Byl dobře viditelný ze silnice. To se mu zřejmě stalo osudným a nedávno, někdy v roce 2004 byl odtud odcizen a dnes již zde není.

Tvrzka Růžovec

Vznik hájovny č.p. 47 a tvrzky Růžovec:

Počátkem roku 1796 koupil kostelecké panství od italských hrabat Cavriani kníže Josef Kinský, pán na Chocni a jiných panstvích a připojil je k panství Choceňskému. V této době dochází na Choceňském panstv ke změnám v hospodaření, k tradičním obilovinám přistupuje pěstování brambor, řepy a cukrovky. Ve větší míře dochází k chovu koní a skotu a tradiční chov ovcí ustupuje, ruší se rybníky pro chov ryb a na místo nich se zřizují pastviny. V lesích se zakazuje pastva a zavádí se zde lesní hospodaření. Kinští zakládají nové hospodářské dvory na Srubech, ve Dvořisku a na samotě za osadou Smetana, kde pořizují stáje a ovčín, když zde zároveň zruší panský rybník  Spěšný.

Manželka knížete Josefa Kinského se jmenovala Marie Rosa Aloisie, hraběnka z Harachů. Nový dvůr na této samotě byl pojmenován po manželce a dceři knížete  Josefa Kinského, Rosa - hof, česky Růžovec - dvůr Růžovec. Jako stáje a ovčín tento dvůr však neměl dlouhého trvání a byla zde vystavěna panská hájovna a vedle ní tvrzka. Pojmenování Růžovec se zde udrželo dodnes.

Tvrzka je čtvercového půdorysu s venkovním schodištěm na severní straně. Tvoří ji jedna místnost a sloužila zejména jako zázemí při honech a lovech, které si zde panstvo dopřávalo. Tvrzka je opatřena na vrcholku střechy kovanou železnou korouhvičkou, která je ve tvaru stonku květu růže a větvičkou růže s listem.

K ní je spojena legenda, že není radno korouhvičku sundávati, neboť to přinese zlé časy. Hrabata Cavriani, když se usadili na novém sídle, si na Kinských vyžádali jako vzpomínku na své bývalé kostelecké panství nějakou památku. Vybrali si právě onu kovanou korouhvičku z tvrzky Růžovec, neboť to byla zdařilá řemeslnická práce a hodila se jim na jejich sídlo. Do roka pak nastal v Rakouské říši rozvrat, byl vyhlášen státní bankrot (20. února 1811) a na potlačení nepokojů obyvatelstva byl ustanoven tzv. Meternichův absolutismus.

V zimě, na počátku roku 1939 za silného povětří korouhvička ze střechy tvrzky spadla. V Čechách pak nastal Protektorát Čechy a Morava, německá okupace a druhá světová válka.

Když byl majetek v roce 1948 rodině Kinských z Kostelce nad Orlicí státem odebrán, polesí bylo spravováno Státními lesy a tvrzku užívali lidoví myslivci. Tehdy jim sloužila jako klubovna a místo na schůzování. V roce 1967 se rozhodli, že si sídlo obnoví a opraví. Byla sejmuta krytina na střeše a po očištění tašek a opravě krovů byla znovu položena. Rovněž korouhvička z tvrzky byla sundána, aby se očistila a natřela. V roce 1968 pak dochází v České socialistické republice ke zradě, okupaci vojsky Varšavské smlouvy a na zklidnění poměrů je ustanovena ve státě "Husákova normalizace".

Další legendou, která by se mohla vztahovat k tvrzce Růžovci je věštba jedné sibily, která měla praviti: V Čechách dojde k veliké bitvě mnoha národů. Až bude nejhůř, v území mezi dvěma Orlicemi a třemi trojicemi se sejde sedmero králů a ti spolu uzavřou věčný mír. Ó, já sibila, kéž bych chybila. Pokud tedy Orlicemi jsou věštěny řeky Tichá a Divoká Orlice, třemi trojicemi jsou míněny kostely, které jsou zasvěceny Nejsvětější Trojici, můžeme si do mapy dosadit tato místa: Šachov, Horní Jelení, Oucmanice, Vysoké Mýto, či Rychnov nad Kněžnou (hrobka Kolowratů), tvrzka Růžovec se zde nachází. Kostelů zasvěcených Nejsvětější Trojici, je však v Královéhradecké diecézi více jak 60.

Dnes je horecká tvrzka Růžovec opět v majetku rodiny Kinských z Kostelce nad Orlicí a trpělivě čeká na svoji obnovu, aby po další staletí jako perla zářila na okraji čermenských a horeckých panských lesů.

 

Text: Pavel Voborník